Opráski mají své příznivce i odpůrce

21.03.2014 | Výstava Opráski sčeskí historje 20. století je stále k vidění v Národním muzeu. Po dobu jejího trvání se sešlo mnoho ohlasů na výstavu i na Opráski samotné od příznivců i odpůrců tohoto komiksu.

Opráski zamířily do Nové budovy Národního muzea. Na výstavě Opráski sčeskí historje 20. století uvidí návštěvníci 29 komiksových stripů reflektujících české dějiny. Jeden komiksový strip pak byl vytvořen speciálně o Národním muzeu.

Komiks Opráski sčeskí historje už vychází více než rok na internetu a za tu dobu získal početnou základnu svých fanoušků. Svérázný pohled na českou historii a specifické používání českého jazyka mu přinesly nebývalou popularitu. Tak velikou, že zavítal až do Národního muzea, kde byl představen na samostatné výstavce. Autor výstavy Martin Sekera k tomu říká: „Výstavkou zjišťujeme, jaký je stav historického povědomí mezi našimi návštěvníky, zda je tento kontroverzní komiks bude více popouzet – když ho vystavíme zrovna my, coby instituce důležitá pro naši národní identitu – nebo zda to bude přijato vstřícně.“

V předchozích článcích jsme věnovali Opráskům hodně prostoru (tady a tady) a zveřejnili i texty jednoznačně pozitivní. Proto nyní zařazujeme i názory odpůrců tohoto komiksu. Jednoznačně se dá říci, že odpůrci Oprásků se zaměřují (stejně jako příznivci) na použití českého jazyka a svérázný výklad historických událostí. To ostatně není překvapivé, protože právě tyto „přísady“ jsou pro Opráski charakteristické.

Jazyk

Nejčastější výtka, směřující k Opráskům, se týká znevažování nebo přímo „prznění“ českého spisovného jazyka. Jak je tato kritika myšlena? Spisovná (hovorová) čeština je brána jako norma, která by měla zaznívat ve veřejném prostoru a kterou by mělo být hovořeno. Používají ji například některá veřejnoprávní média (mnohá soukromá na spisovnou češtinu úmyslně již dávno rezignovala). Spisovná (hovorová) čeština je ideálem, ke kterému se v běžném životě máme vztahovat a umět jej používat, jakkoliv jsou naše jazykové schopnosti od tohoto ideálu vzdálené. Tak nás to alespoň učili ve škole. Odpůrci Opráskům vyčítají, že jazyková hra, kterou komiks používá, není pro češtinu rozvíjející nebo obohacující, ale degradující. Jak poukazuje lingvista Otakar Šoltys: „Autoři komiksu opět zneužili jedno ze stádií jazykové sémiózy, kterým jsme museli všichni projít. Když totiž začínáme užívat jazyk psaný, tak v počátcích grafémy fungují jako fonetická transkripce jazyka mluveného v tak „dokonalé“ podobě, jaké jsme se do čtyř nebo pěti let zmocnili. Instituce jako rodina a škola nám pak nabízejí poznání zákonitostí, které nám umožní používat systémově dokonale zvládnutý český jazyk (…) Když se někdo rozhodne používat tuto velmi ranou a nedokonalou jazykovou sémiózu v mediální komunikaci, tak je třeba podrobit jej nekompromisní kritice.“

Zjednodušeně řečeno, kritika Opráskům vytýká, že s jazykem se dá zajímavě pracovat i v rámci zavedených pravidel. „S jazykem se dají dělat mnohem zábavnější věci, jak třeba ukazují oba geniální překlady pana Kaplana,“ napsal Tomáš Řehák, ředitel Městské knihovny v Praze, který poukazuje na fascinující schopnost spisovatele Leo Rostena balancovat na tenké hranici mezi správným a „neumětelským“ používáním jazyka, a vytvořit tak vzrušující jazykovou hru.

Ještě jedna výtka se v této souvislosti často objevuje, a to ta o snížené srozumitelnosti komiksu. „Opráski sčeskí historje mě odrazují od čtení przněním českého jazyka. Jednoduše mě z jejich čtení bolí hlava,“ napsal respondent Petr do naší ankety, co si myslí o Opráscích. Podobně se vyjádřila i respondentka Jana „Jazyk, který autor používá, je pro mne složitý na soustředění i na přečtení.“

Debata o Opráscích se rozšířila i do dalších médií.

Historické události

František Křižík zobrazený jako komiksová postava Hellboy je jen jedním z příkladů svérázné interpretace historických fakt nebo událostí. To také mnozí odpůrci Opráskům vyčítají. Komiks Opráski totiž s historickou skutečností zachází zcela libovolně, slouží mu vlastně jen jako odrazový můstek pro rozvíjení jednotlivých historek, které se od toho, jak se to skutečně stalo, mohou velmi vzdálit. Jedná se tak vlastně spíš o jakési variace na skutečnou událost. Zároveň ale, aby výchozí historická událost byla srozumitelná širokému publiku, používají Opráski její nejrozšířenější podobu: „Povšimněte si, prosím pěkně, dobře, že autor „Oprásků“ vlastně jen opakuje a umocňuje tradiční stereotypy. Hus má (chybnou) podobu evangelického pastora s bradkou (tak jej vidělo na podkladě starších fiktivních zobrazení 19. století), Zikmund (Zmikund) „lišky ryšavé“ atd. Je to doklad polemiky s myšlením 19. a prvních dvou třetin 20. století bez ohledu na fakt, že dnešní historikové i dnešní učebnice dějepisu se dávno s tímto pojetím rozešli (...) Opráski jistě obrátí pozornost mnoha lidí k české historii, ale cestou, kterou by se měla inspirovat (ne-li ubírat) výuka dějepisu, neposkytují. Jsou oživením, nikoliv vodítkem,“ podotýká k tomu historik Petr Čornej. „Výklad dějin, tak jak jej [komiks Opráski] prezentuje, je hodně "zkratkovitý", a bez znalostí historie zavádějící,“ napsala zase respondentka Jana.

Komiks a "děják"

Jakkoliv rozdílní se mohou zdát příznivci i odpůrci Oprásků, jedno mají společné. Neupírají médiu komiksu úžasnou schopnost probudit zájem o zobrazované události. Kdo by neznal půvabné Obrázky z českých dějin a pověstí, které poprvé vyšly roku 1980, nebo pozoruhodné Dějiny Evropy výtvarnice Renaty Fučíkové. „Komiks věnovaný dějinám (v našem prostředí zvláště českým) budil a budí pozornost výtvarným pojetím, nadsázkou, nadhledem a vše prostupujícím humorem. Pro děti a dospívající mládež to byl, je a stále více bude přitažlivý žánr. Nepochybuji o tom, že i současná komiksová zpracování probudí v leckom hlubší zájem o minulost a touhu zjistit, jak to vlastně bylo,“ uzavírá Petr Čornej.

A co říkáte na Opráski vy? Diskutujte s námi pod článkem.

KAM DÁL?

Jsou Opráski dada? Rozhodně ne, říká lingvistka

Mobil na střeše Nové budovy Národního muzea

Autorský nábytek architekta Karla Pragera

(dan)

Diskuse